Lišáci se vydali získat klíč.

Jak asi získají přístup, ke skoro nedobytnému kurníku.

Po delší době jsem ranní kreativní čas věnoval napsání povídky z aktuálna.

Trochu to bylo i projít strachem co budu psát, jaká forma povídky se objeví, emoce, nálada.

Jsem rád za to jak je to čím dál tím více normální psát s dynamiky života, kde se potkává mnoho životních kvalit, a i krás, jenž jsou reálné i pokud bych stál na římse a koukal na vycházejíci slunce nad černým mořem.

Tuto část příběhu jsem namluvil s částí 35. Je znát jak je amatérská, a u několika mých přebrentnutí jsem se musel zasmát.

Mnoho učitelů, i nadřízených mi dávalo znát, že nic neumím. Pamatuji si , jak jsem ležel v šest ráno před začátkem odborného výcviku na lavičce v šatně. Snažil jsem se dospat, ale byly tam pocity, kterým jsem nerozuměl.

Zpětně jsem je pochopil.

Byla to agonie.

Kolik dětí s ní muselo jít, aniž by si to uvědomovali tu zátěž, kterou to vytvářelo, a vzhledem k tomu, že se systém až zas moc nezměnil, tedy stále vytváří na jejich skutečné možnosti a fungování..

Je příjemné se nad sebou i mnou únavou zasmát, a i se učit nechat minulost v lehkosti změn a možností, které si vytvářím.

Vše co dělám roste z touhy, přání dotknout se a stát s mírem, láskou a radostí.

a to když tvořím se děje.

Děkuji.

Tento příběh není dopsaný, a možná by Agonie mohla být pozadí dramatu v příběhu, který jsem v prvním psaní nepobral.